Relaxační techniky mají mnohostranné použití

 

MUDr. Karel Nešpor, CSc.

 

 

 

Úvod

Následující příhodu mi vyprávěl kolega lékař. V 70. letech 20. století se vydal na výlet. Právě se nacházel v lese, když dostal záchvat anginy pectoris. V té době u nás nebyly dostupné mobilní telefony a on byl široko daleko sám. V této kritické situaci se položil do mechu a několik minut praktikoval relaxační techniku, kterou měl dobře naučenou. Bolest ustoupila a on se ve zdraví dostal zpět ke svému autu. Uvedenou příhodu je možné snadno vysvětlit. Stres zvyšuje zátěž srdečního svalu i nároky na jeho krevní zásobení. Jestliže se jedinec uvolní, zmírní se i zátěž srdce.

   

Působení relaxačních technik a jejich indikace

Stres je příčinným nebo komplikujícím faktorem naprosté většiny onemocnění. Relaxační techniky mírní stres, z tohoto důvodu mají široké použití v řadě indikací. Namátkou jmenuji poruchy spánku (Halpern, 2014), mírnění depresí (Li et al., 2020) a úzkostných stavů (Subramanya et al., 2009), léčbu posttraumatické stresové poruchy, léčbu bolesti (Álvarez-Melcón et al., 2018), poruchy pohybového systému, hypertenzi (Jiménez-Rodríguez et al., 2019), gastrointestinální nemoci, geriatrii (Chen et al., 2007) atd.. Relaxační techniky mohou být užitečné i jako pomocná léčba infekčních onemocnění, protože stav uvolnění působí příznivě na imunitu. Relaxační techniky nacházejí pochopitelně uplatnění v prevenci a mírnění stresu (např. Bera a spol., 1998, Dol 2019).

U lehčích problémů a při prevenci lze relaxační techniky použít jako postačující intervenci. Častější bývají jejich kombinace s různými formami psychoterapie nebo s farmakoterapií.

 

Některé relaxační techniky

Následující přehled není zdaleka úplný, bylo by možné zmínit také Bensonovu Relaxační odpověď, sofrologii, čchi-kung atd..

 

Progresivní relaxace

Progresivní relaxaci vytvořil americký lékař Edmund Jacobson. Poprvé o ní hovořil na Harvardské univerzitě v roce 1908. Jeho stěžejní kniha vyšla v roce 1929. Principem progresivní relaxace je napínání a uvolňování jednotlivých svalových skupin. Má to logiku, protože sval, který byl předtím kontrahovaný, se pak lépe uvolní (postizometrická relaxace). Progresivní relaxace se rozšířila zejména v anglicky mluvících zemích.

 

Autogenní tréning

Tuto techniku vytvořil Johann Heinrich Schultz. Ten používal v meziválečném období při léčbě válečných veteránů hypnózu. Stav jeho pacientů se zlepšoval i po tzv. „prázdné hypnóze“. Schultz uváděl pacienty do hypnózy a nechal je nějakou dobu v tomto stavu, aniž by použil sugesce. K nevýhodám hypnózy patří to, že pacient je při navozování tohoto stavu odkázán na terapeuta. To byl jistě hlavní důvod vzniku autogenního tréninku. Při autogenním tréninku praktikující postupně vyvolává pocity příjemné tíže a tepla, uvědomuje si dech i tep, zaměřuje pozornost do břišní oblasti atd..

 

Jógové relaxační techniky

O rozšíření jógy mezi lidmi, kteří nemají vysloveně duchovní cíle, se podstatným způsobem zasloužil indický lékař Swámí Šivananda. Jóga se v průběhu 20. století rozšířila do celého světa a jógové organizace jsou činné i v českých zemích a na Slovensku. Kromě tradiční jógové relaxace zvané Šavásana existuje i podstatně delší a důkladnější technika zvaná Jóga nidra. Tu vytvořil Swámí Satyananda a v obměnách ji vyučují mnozí učitelé jógy.

 

Co mají různé relaxační techniky společného

Relaxační techniky mají odlišné kořeny a velmi různá je i jejich technika. Při hlubším zkoumání ale najdeme i mnoho společných rysů, k těm patří zejména uvědomování si tělesných a duševních pocitů, svalové uvolnění, uvědomování si dechu, imaginace nebo autosugesce. Prakticky všechny relaxační techniky tedy do značné míry vycházejí z vrozených způsobů, jak se uvolnit (Nešpor, 2019).

 

Nabídka na závěr

Relaxační techniky jsou mým odborným koníčkem. Na webu drnespor.eu je volně k dispozici rukopis knihy o relaxačních technikách (Nešpor, 1998) a jsou tam i nahrávky řady relaxačních a meditačních technik. Pacientům nebo kolegům doporučuji, aby několik z nich vyzkoušeli a tu, která se jim nejvíc osvědčí, používali denně, až se ji naučí nazpaměť.

Ještě jeden praktický tip: Navození relaxace je snazší po předchozí tělesné aktivitě, např. delší procházce nebo cvičení. Ostatně to je jeden z důvodů, proč se delší relaxace obvykle zařazuje až na závěr hodiny jógy.

 

Literatura

1. Álvarez-Melcón AC, Valero-Alcaide R, Atín-Arratibel MA et al. Effects of physical therapy and relaxation techniques on the parameters of pain in university students with tension-type headache: A randomised controlled clinical trial. Neurologia. 2018; 33(4):233-243.
2. Bera TK, Gore MM, Oak JP. Recovery from stress in two different postures and in Shavasana – a yogic relaxation posture. Indian J Physiol Pharmacol. 1998; 42(4):473-478.
3. Dol KS. Effects of a yoga nidra on the life stress and self-esteem in university students. Complement Ther Clin Pract. 2019; 35:232-236.
4. Halpern J, Cohen M, Kennedy G et al. Yoga for improving sleep quality and quality of life for older adults. Altern Ther Health Med. 2014; 20(3):37-46.
5. Chen KM, Tseng WS, Ting LF, Huang GF. Development and evaluation of a yoga exercise programme for older adults. J Adv Nurs. 2007; 57(4):432-41.
6. Jiménez-Rodríguez D, Conesa-Garcerán M, Belmonte-García T. Evaluation of the effect of relaxation therapy in patients with arterial hypertension. Enferm Clin. 2019; 29(3):178-185.
7. Li M, Wang L, Jiang M et al. Relaxation techniques for depressive disorders in adults: a systematic review and meta-analysis of randomised controlled trials. Int J Psychiatry Clin Pract. 2020; 24(3):219-226.
8. Nešpor K. Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka, Grada, Praha, 1998, s. 96. Rukopis knihy je volně na drnepor.eu.
9. Nešpor K. Přirozené způsoby zvládání stresu. Praha: Dr Raabe 2019; 141.
10. Subramanya P, Telles S. Effect of two yoga-based relaxation techniques on memory scores and state anxiety. Biopsychosoc Med. 2009; 3:8.